text: Ondřej Tichota (Bond)
hudba: Ondřej Tichota (Bond)
Byla to výborná holka a já jsem ji měl rád,
Tu člověk hned tak nepotká, no, jednou za život snad.
Co rozhodující bylo, no, že na ten náš vztah to malý slunce
nesvítilo tak, jak mělo, a byl to krach,
jó, byl to krach, úplnej krach a byla zima.
Najednou kolem mě prázdno, úplně vymeteno,
nevídáno neslýcháno, byl jsem sám, bylo mi to jedno,
bylo mi to fuk, uplně fuk, aspoň jsem to říkal.
®:
A teď jdu sám tou prérií,
a lidi se zas na mě blbě smějou.
A jak tak koukám, oni vůbec nežijí,
jako šneci k sobě pomalu lezou.
Srdce ale není slunce a paprsky nejsou provazy,
holce nemůžeš svázat ruce, smíš je jenom něžně pohladit,
a pak dny, tvoje dlouhý dny jak nukleární puma prosvítí.
®:
A tak jdu sám tou prérií,
a holky se zas na mě krásně smějou.
A jak tak koukám, ony vůbec nežijí,
jako víly do mě svojí krásu lejou.