Informace v bodech:
Začátek – jaro 2003 (3 členové – Kejmil, Bond, Jirka)
První koncert – duben 2004, oslava narozenin
Nynější sestava – od léta 2004
Co znamená Lykke til? „Hodně štěstí“ (norsky)

Na jaře se Kejmil ujímá manažerské činnosti v kapele. Lykke til hraje třikrát v Praze a například opět na Krišpínovi. V březnu nahrává druhé demo za pomoci kamarádů Vládi a Washe, jimž Bond v prosinci 2005 natočil videoklip k písni Kaktusy. Umísťuje na něj tři skladby - AmeriFunk, Swinsku a Monotón. Kejmil organizuje červnový festival v pražském klubu Velvet se záměrem, aby si kapela zahrála s dalšími formacemi nejen z Prahy. Plán ale dostává trhlinu, když Bond přichází začátkem května se zprávou, že odjíždí na celý červen do Číny. Ačkoli Lykke til hrát nebudou, Kejmil pokračuje v organizaci festivalu. Sestava zůstává nezměněna.

Dosud nejplodnější rok. Vznikají anebo jsou dodělány Amerifunk, Then I Fucked You, Monotón, Knoflík, Swinska, Sunrise, Deníček, Mělnická slavnost. V únoru Lykke til svépomocí natáčí první demo Radost se šesti písněmi. Hraje například na Lhotka festu, SOS-festu, Krišpínovi, Festivalu mělnických kapel a vyjíždí prvně za hranice okresu. Sestava zůstává nezměněna. Kluci spolu začínají občasně vyjíždět na čundry a výlety, jenže kompletní se na nich nikdy nesejdou.

Bond s Kejmilem se nevzdávají a občasně jamují. Pro některé by to v dané situaci vypadalo beznadějně, ale chlapci se tomu nepoddají a vytrvají. Na několika zkouškách se přidá baskytarista Vojta Tlustý. Po několika velmi nadějně vypadajících zkouškách se ale Vojta (kytarista mělnického Rhiannonu a tehdy ještě jedné pražské formace) slušně omluví a kvůli nedostatku času příjemnou spolupráci ukončí. Na svůj první koncert na narozeninové oslavě Jakuba Růzhy v dubnu na Kovárně v Želízích si dva zbylí mohykáni nachystají Demokracii, Prérii, Losing a věčnou punkovou kostru s pracovním názvem Sem nasranej (která se zatím nedočkala dopracování či jakéhokoli opracování a na svoji reprízu zatím čeká). Protože čekání na třetího hráče - hosta Radka "Basáka" Kamenického - nebere konce a bručka zůstává neobsazená, duo "drums, strings&voice" vystupuje v našlapané čtvrthodince (Bond si všiml, že u stolu, kde neseděl nikdo ze známých, si mladík podupával do rytmu a dívka pokyvovala hlavou). Asi o dva měsíce později přivádí Bond na zkoušku Ondru Vařila, který si chtěl se svojí elektrickou kytarou jen zajamovat. Historici se přou, kdy přišel do kapely bubeník Radek Šenfeld. Buď to bylo současně s Vářou, nebo týden po něm. Bond odkládá akustickou kytaru a věnuje se už výhradně zpěvu, Kejmil se ujímá doprovodné elektrické kytary. Kapela nachází název Lykke til (norsky "hodně štěstí") a hraje na akci Hurá na prázdniny! u Rosomáka na mělnickém náměstí a také na zářijovém SOS-festu. U Rosomáka zazní i částečně česky zpívaný remake Marleyho No Woman, No Cry (už nikdy ho kluci nepřednesou znovu). Ve stálém repertoáru, představeném na SOS-festu, jsou stále čtyři písně: Losing, Demokracie, Prérie - a nově Naděje. Od října začíná dávat nový rozměr tvorbě kapely saxofon Jakuba Laxy. Místo basáka má v té době Petr Herink, jenže kvůli nedostatku času moc necvičí, a tak přichází Ondřej Šenfeld, Radkův bratr. Lykketil začíná tvořit. Prvně hraje například Hácéčko pro fotry, úspěch sklízí píseň Summer of 69 převzatá od Bryana Adamse. Prenatální a natální stádium zažívají další písně.

Jarní schůzky Kejmila (tehdy baskytara), Bonda (zpěv, kytara) a bubeníka Jirky Nováka zasely semínko budoucí početné poprockové formace. Během vymýšlení šílených a ještě šílenějších názvů kapely a během volného a nenásilného vymýšlení písní, které ostatně pokračuje i v následujících letech, se objevila a zakrátko zase zmizela baskytaristka Irenka Opočenská. Na podzim končí jak ona, tak i Jirka, který škopkuje i u Skiffle-Beat a kvůli vytíženosti se nemůže věnovat dvěma kapelám. Začínají se hrát Prérie, Losing, Demokracie a Nech si zajít chuť (která ovšem na svůj kabát bude ještě dva roky čekat).